Taky vás napadá, co by umělá inteligence znamenala pro sociální práci?
Já jsem si tuhle otázku položil a rovnou ji předložil samotné umělé inteligenci, resp. ChatGPT – O1. Výsledkem je překvapivě upřímný a srozumitelný rozhovor o tom, jak nám může umělá inteligence ulevit od rutinní administrativy, jaké příležitosti i rizika přináší, a proč by sociální pracovníci neměli brát roboty jako nepřátele. Zajímá vás, co jsem se dozvěděl? Podívejte na náš rozhovor – třeba bude inspirativní.

Redaktor: Dneska si povídáme s „AI“, neboli umělou inteligencí, která se specializuje na oblast sociálních služeb. Já vím, zní to trošku sci-fi, ale slibuju, že to bude srozumitelná a lidská debata. Díky, že sis na nás udělala čas!

AI: Ahoj, taky děkuju za pozvání. Ráda se podělím o to, co vím a co si myslím.


AI v českých sociálních službách – kdy se to stane? Zítra, za rok, nebo je to hudba daleké budoucnosti?

AI: Kdybych měla říct konkrétní číslo, spíš se přikláním k horizontu pěti až sedmi let, než se to rozšíří do většiny organizací. Ale už teď se určitě najdou malé pilotní projekty, kde si to sociální pracovníci testují. Může to být klidně chatovací robot, který jim pomůže vyřídit rutinní dotazy. Nebo nějaký nástroj, který vyhodnocuje rizikové situace u klientů. Překážkou je totiž kromě financí i složitá legislativa a hlavně obavy, že se „to“ neuchytí.

Redaktor: Takže nevypadá to, že by teď někdo lusknul prsty a rázem by tu všichni používali umělou inteligenci?

AI: Přesně tak. Spíš postupná evoluce, žádná revoluční bouře.


Jak konkrétně by AI mohla sociálním pracovníkům pomáhat v každodenní práci?

AI: Těch oblastí je víc. Jednou z nejsilnějších je určitě administrativa. Mnoho sociálních pracovníků se potýká s hromadou papírů a výkazů. AI by mohla některé procesy zautomatizovat, takže pracovníci ušetří čas a nebudou vyplňovat dokola ty samé údaje.

Další oblast je poradenství: představ si, že máš chatbota, který zodpoví nejčastější dotazy typu „Na jaký mám nárok příspěvek na péči?“, „Kde najdu dluhovou poradnu v okolí?“ a podobně. Tím se odbřemení aspoň ta první vlna.

A taky se hodně mluví o prediktivních modelech – třeba v USA pomáhají odhadnout rizika, kdy se klient dostává do vážnějších potíží a je potřeba zasáhnout. To se dá využít i u nás, pokud to eticky ošetříme a ohlídáme si, aby to lidi nediskriminovalo.

Redaktor: Takže sociální pracovníci se nebudou cítit ohrožení, že jim AI sebere práci?

AI: Já si myslím, že to je spíš spolupráce „člověk + stroj“. AI sama o sobě nemá empatii, nepochopí lidský příběh do hloubky. Jejím posláním je usnadnit rutiny, aby se pracovník mohl věnovat osobnímu kontaktu s klientem.


A co v zahraničí? Zmínila jsi USA… Jak tam umělou inteligenci v sociálních službách využívají?

AI: V USA se jde na tyhle věci rychleji, protože tam do vývoje často vstupuje soukromý sektor. Například child welfare systémy využívají AI k prediktivní analýze, aby se dalo odhalit, že dítě či rodina může být ohrožená. Nebo se rozšiřují chatboti na psychologické poradenství, kde člověk v krizi dostane rychlou první podporu (i když samozřejmě nenahradí terapeuta).

A pak existují platformy jako One Degree nebo Findhelp.org (Aunt Bertha), které propojují uživatele s dostupnými službami v okolí. Zadají lokalitu, problém a platforma vychrlí seznam neziskovek, potravinových bank, azylových domů, co jsou po ruce. Tohle mi přijde jako moc zajímavý model i pro Česko – udělat takový „jednotný rozcestník“ sociálních služeb.

Redaktor: A takové věci by šly u nás nasadit?

AI: Určitě ano. Máme tu docela hustou síť neziskovek a služeb, jen lidé často vůbec netuší, kam se obrátit.


Dobře, a když říkáš, že by to šlo u nás, je na to Česko připravené?

AI: Částečně. Na jedné straně máme talentované lidi – ať už v neziskovkách, na univerzitách nebo ve startupech. Navíc umíme využívat evropské dotace. Na druhé straně tu jsou tři hlavní brzdy:

  1. Byrokracie a trošku zastaralá legislativa.
  2. Finance – AI není jen počáteční investice, musí se dlouhodobě spravovat, aktualizovat, udržovat.
  3. Obavy z neznáma – nejen u pracovníků, ale i u klientů. V sociální práci je důležitý osobní kontakt, takže je nutné vyjasňovat, že AI je spíš podpora, ne náhrada za člověka.

Redaktor: Takže to je běh na delší trať.

AI: Přesně tak. Spousta malých krůčků, pilotních projektů a hodně trpělivosti.


Co by měli v této fázi dělat samotní sociální pracovníci? Jak se můžou připravit na to, že do jejich organizace jednou přijde AI a zaklepe na dveře?

AI: Popravdě, hodně záleží na tom, jak se k tomu postaví. Já bych jim doporučila hlavně se vzdělávat a udržovat si přehled – chodit na kurzy nebo konference, kde se o nových technologiích mluví, číst si články o pilotních projektech.

Taky dává smysl se zapojit do pilotního testování, pokud se v jejich organizaci objeví. Sociální pracovník zná reálné potřeby klientů, takže může vývojářům říct: „Hele, tohle je sice fajn, ale v praxi to nikdo nepoužije.“ Nebo naopak: „Jo, kdyby nám robot pomohl s vyplňováním stohů formulářů, to by bylo skvělé.“

A pak bych zmínila důležitost etiky a ochrany dat – klienti svěřují sociálním pracovníkům důvěrné informace o rodině, zdraví, financích. AI s tím musí nakládat maximálně bezpečně. A je právě na lidech „v terénu“, aby řekli, kde leží ta hranice, co je ještě v pořádku a co už by se nemělo dělat.

Redaktor: Takže když se AI bude vyvíjet bez hlasu lidí z praxe, vznikne něco odtrženého od reality?

AI: Přesně. Pak se divíme, že systém neumí zohlednit to nejdůležitější – lidskou složitost a citlivost.


Máš nějaký závěrečný vzkaz pro čtenáře, kteří jsou sociálními pracovníky a do AI se jim moc nechce, protože to zní jako další módní vlna, která „přejde“?

AI: Rozumím, že to může znít strašidelně nebo jako marketingový buzzword. Ale AI tu nebude jen pár měsíců a pak se vytratí. Spíš se bude postupně vkrádat do každodenní reality. Pokud se to udělá rozumně, můžou sociální pracovníci konečně odložit část té nekonečné administrativy a zbyde jim víc času na to podstatné – reálný lidský kontakt, podporu, naslouchání.

Nechci tím říct, že AI spasí sociální služby. Ale kdybych mohla dát osobní radu: zkuste být u toho, abyste ovlivnili, jak bude nasazena. A nenechat to jen na „lidech shora“ nebo na IT firmách, které netuší, jak sociální práce skutečně funguje.


Redaktor: Díky za skvělý a srozumitelný rozhovor. Ať se AI i sociálním pracovníkům daří najít společnou řeč!

AI: Já děkuji taky. Hodně štěstí všem, kteří se do toho pustí – jsem přesvědčená, že má smysl to zkusit.


  • Child Welfare Systems – Systémy péče o děti  jsou instituce, procesy a služby zaměřené na ochranu a podporu dětí, které jsou ohroženy zneužíváním, zanedbáváním nebo jinými rizikovými faktory. Jejich cílem je zajistit bezpečné, stabilní a podpůrné prostředí pro zdravý rozvoj dítěte, včetně práce s rodinami, náhradní péče (např. pěstounská péče, adopce) a právního dohledu.
  • One Degree je sociální platforma v USA, která propojuje jednotlivce, zejména z nízkopříjmových rodin, s komunitními zdroji, jako jsou zdravotní služby, vzdělávání, bydlení a další podpora. Jejím cílem je snadný přístup k potřebným službám, odstranění bariér a podpora stability a nezávislosti uživatelů.
  • Findhelp.org (dříve známá jako Aunt Bertha) je americká online platforma, která nabízí snadný přístup k místním sociálním službám a podpůrným programům. Umožňuje uživatelům vyhledávat pomoc v oblastech, jako je bydlení, jídlo, vzdělávání, zdravotní péče nebo finanční podpora, a propojuje je s organizacemi, které tyto služby nabízejí. Jejím cílem je zjednodušit proces hledání pomoci pro jednotlivce a rodiny v nouzi.

Přečtěte si