Individuální plán v nízkoprahovém zařízení pro lidi bez domova není žádná diplomka na univerzitě, i když občas to tak může vypadat. V praxi jde o to, že si s klientem sedneme (někdy u kafe, někdy u čaje, někdy prostě jen tak na chodbě nebo v kanclu) a společně se zamyslíme, co by mu mohlo pomoct. Neplánujeme, jak vyřešit světový mír, ale spíš menší, dosažitelné kroky – třeba vyřídit občanku, sehnat brigádu, najít bydlení.
Zábava je v tom, že plán obvykle začíná větou klienta: „Já žádnej plán nechci.“ A končí třeba tím, že za měsíc přijde a řekne: „Hele, to s tou občankou by šlo, napíšeme to tam?“ Takže výsledkem je dokument, který má hlavu a patu, ale zároveň počítá s tím, že život je proměnlivý a někdy to prostě dopadne jinak. A to je v pořádku – individuální plán není vytesaný do kamene, ale spíš jako mapa, kterou si klient kreslí sám, jen s trochou naší pomoci.
Níže najdete tři videa vytvořené za výrazné pomoci umělé inteligence. Dozvíte se (pokud videa shlédnete) nějaké základní informace, ale hlavně „vo čem to IP vlastně je“.
